Tak jsme zase po roce vyrazili na oblíbené soustředění uprostřed sezóny do Smržovky, abychom tady nabrali fyzičku, viděli krásnou přírodu, horská panoramata. V neposlední řadě taky nutno podotknout, že velký počet účastníků zájezdu jel především z důvodu sobotní večeře v některém z pečlivě vybraných restauračních zařízení ve Smržovce.
Odjezd byl naplánován na páteční podvečer. A světe div se, opravdu o půl šesté byli všichni tam, kde měli být. Skupina byla rozdělena do dvou posádek. Červeným Dektaxíkem jel šofér Filip a jako pasažéry jsem mu přidělil věrného druha Pavla, Fandu a aby jim tam nebylo smutno po dámské společnosti, tak i Mirku. Hochům se však po děvčatech nestýskalo, neboť se na cestu vybavili pivem, rumem a jinými podpůrnými prostředky. Posádku druhého vozidla tvořily většinou ženy. Řídila Sylva, sedadlo spolujezdce obsadila Nikola (důvody si ponechám pro sebe) a dozadu byl uložen manželský pár Slavíků, tedy já a Jana. Cesta do Smržovky proběhla bez zvláštních událostí, nepočítáme-li čtyři zastavení na vyprázdnění močových měchýřů posádky Dektaxíku.
Kolem osmé hodiny jsme se všichni šťastně shledali v tělocvičně ve Smržovce. Bagáž jsme z aut rychle vyskládali a ihned zamířili z kopce dolů do Pivrncovi Pravé Putyky. Pravda, bylo tam trochu zakouřeno, ale dokud kuřáci mohou v hospodách kouřit, ať si to užijí. Už dlouho to nebude trvat a budou se muset pakovat ven. Objednali jsme si piva, světlá, tmavá, řezaná, někdo grog. A taky se našli tři nenažraní odvážlivci, kteří si dovolili obtěžovat pana vrchního (jinak velmi ochotného) objednávkou topinek. Pokud jim to jejich spalování na noc trpí, tak proti gustu žádný dišputát. Nad pivem jsme nic vážného nestihli probrat, protože jsme celou dobu jenom tak kecali. Úderem desáté hodiny večerní jsme byli zkasírováni a nasměrováni směrem k východu.
Pokračování příště......
